Vylet do Bublinu

Tak sem byl v Dublinu na tydenním výletě, na školení v Microsoft EMEA Operations Center. Následuje zrychlený přehled cesty, protože to nebyla žádná sranda! Mám ještě tisíc dalších fotek, tak tohle jsou jenom ty nejzajímavější. Zbytek možná přijde později :-)

Nástup v Praze

No odlítal jsem z Prahy. To bylo ještě v pohodě, protože se mnou letělo půl letadla civilizovanejch britů (tedy v rámci možností loubadžet aerolinek Rajenér). A taky třetina letadla modelek, protože v Dublinu zrovna probíhal nějakej jejich slet nebo co.

Cesta zpět do Bratislavy byla o poznání bolestivější, protože se mnou letělo zbytek letadla narvanýho smradlavejma ukrajincama a slovenskejma dělníkama. Zřejmě v Dublinu mají novej projekt kanalizace nebo co.

Takže sem dorazil žluťasem na Ruzyně a vzpomněl sem si, jak sem tu minule přijížděl :-)

Taky sem se rozpomněl na minulou návštěvu mekáče. Tentokrát sem si nic nedal, protože žiju zdravě, jasný ne?

A už sem valil do odletové haly. Překvapivě žádná fronta oproti cestě zpět v Dublinu…

Letěl sem z B20, jenom sem si nevšim, že je tam po cestě odbočka. Takže sem došel až úplně nakonec téhle chodby a pak musel zdrhat zpět, páč sem samozřejmě neměl času na zbyt.

No a jak sem tam dorazil, tak sem pochopil, že s Rajenérem to nebude úplně stejný, jak s jinejma vzducholinkama. Protože nemáte místenku a nástup je prostě jenom rvačka o to, kdo bude kde sedět. Můžete si koupit maximálně tak prijoritypás, kterej znamená, že jdete do letadla první.

Prijoritypás sem po cestě do Dublinu neměl, protože mě zcestovalej brašul řekl, že to je kravina si to přikoupit za 100,- Kč. Takže sem se jenom smutně díval, jak se předemnou vytvořila fronta a chytl sem nerva, že budu muset celou cestu stát.

Mezitím se ukázalo jedno letadlo. Mělo na spodní straně poněkud zmáčknutý motor. Zřejmě trochu tvrdší přistání. Ale naštěstí to nebyl Rajenér:

No a pro nás přijel bus. Sakra. Náhradní autobusová doprava? Ne, jenom Rajenér je tak loubadžet, že nastupujete někde na poli za letištěm, aby nemuseli platit poplatky.

Pak mě ale uklidnilo, že pod nohama sme měli aspoň beton. A navíc rusáci nastupujou podobně.

Následovala rvačka o místa. Všimněte si velikosti schodků. Bylo jich 15, tak max. 3 lidi na schodku, tedy dohromady tak max 70 lidí když se hooodně namačkají:

Důvod všimnutí velikosti následuje zde. Tak to ani za prase:

Rvačka nakonec dopadla dobře. Holky modelky měly prájorytypás, takže nastoupily pěkně napřed a rozesadili se po letadle vždycky jedna k oknu, druhá do uličky a nechaly si mezi sebou volný sedadlo. Tak sem toho pěkně využil a letěl aspoň mezi dvěma kocourama. No, nic podle mýho vkusu, ale aspoň nesmrděly, neměly potetovaný ruce a nebrkaly.

Na cestu zpět sem si ale připlatil a koupil za drahejch 100,- Kč prajorytypás. Bratra by to zrujnovalo, ale já se rád rozšoupnu.

Je škoda, že sem neměl v letadle po ruce foťák. Jinak bych vyfotil autentickou noticku v jejich loubadžet plátku ohledně míst na stání. Takže pouze přítel google:

http://www.google.cz/search?hl=en&q=ryanair+standing+seats&aq=f&oq==

V Dublinu

Po příletu sem si šel do “Kůrčičky” koupit bagetu:

Byla dobrá. Oproti některým CZ a případně všem SK produktům neobsahovala ani zatuchlej vlašák s krysím hovnem, obsahovala víc zeleniny než jeden list poloplesnivýho salátu a neměla už po osmé přelepenou cedulku s expirací.

A valil sem na bus. Po cestě sem jen potkal Mr. Beana:

Když sem vycházel ven, srazil mě jakejsi borec, co strašně spěchal. Vyběhl ven a bleskově zahnul doleva. No a pak sem to pochopil. Rauchplaz:

Borec to velice pomalu vytahal a vypadalo to, že si tu cigaretu pekelně šetří, a spěchal zase dovnitř. Pozdějc sem to pochopil. V irsku je zákaz hulení skoro všude. Lidi se většinou schovávají a za hulení se víceméně stydí, takže to různě maskujou.

Taky se v trafikách neprodávají cigarety otevřeně, nejsou nikde vystaveny. Spolustudent si kupoval krabičku a když se ptal borca, jestli mají cigarety, rozmluva vypadala nějak takto:

“Máte cigarety”
“Ano, jaké chcete”
“Jaké máte”
“Ne, jaké chcete”
“Marlboro”
“Ty nemáme”
“Tak cokoliv jiného”
“Ne, jaké chcete”
“S velbloudem”
“10 E pane”
“A zapalovač”
“2 E pane”

No a pak už sem dorazil do města buskem za 6 E z letiště:

Prohlédl si místní městskej bus:

Podivil se, že ti magoři jsou sto jezdit nahoře i v téhle kose:

A poslechl si národní folklorní vystoupení. Zdá se, že indoše do améru museli importovat Irové:

Vyfotil standardizovanou Irku (nebo že by to byla Polka?). Poznávací znaky jsou hnědý vlasy, černej oděv, černý punčocháče a sněhule. Tahle byla až moc odvážná a vzala si modrou sukňu. Jo a jsou hubený, zřejmě mají hlad (že by to byly fakt všechno Polky?):

Omrkl ocelovou tyčku:

A naučil se chodit přes přechod. Červená všude trvá strašlivě dlouho, tak tam namontovali dokonce odpočet, aby se člověk až tak nenudil. Irové to většinou vesele ignorovali, takže sem byl jedinej blb, co čuměl na odpočet od 60s výše:

A pak už sem valil do hotelu

Kterej byl zařízenej ve stylu “vepř”:

Ale pokoj byl v poho. První co sem jako obvykle vybalil byl můj polštářek:

Jenom v koupelně mě překvapila dřevěná seslička:

Cesta do MS

Druhej den sem po megatěžké snídani složené ze sádla, buřtů, vajec, hub, špeku, slaniny, másla a jelita (ne, že bych to jedl, ale takhle vypadala nabídka) vyrazil do Microsoftu.

A cestou jsem si připadal skoro jako doma:

Až na ragbyjový hřiště po cestě (v pozadí je branka). Zřejmě se ta bitva tak zvrhla, že borci promáčkli i plot:

No ale nakonec to tam všude vypadá jako v redmondu. Stejnej typ betonovýho chodníku (tady jsou tedy naopak všude), stejnej kanál. A jsou tu všude cyklostezky:

Zelená travička a nízký domky:

A konečně sem dorazil do MS budovy:

Tu sem potkal Ejmona, kterej má zřejmě na kontě všech těch 53048 mendejů výroby kurzů, protože nikdo jinej v MS nic nedělá:

A megacelebritu Rošeho:

A plno dalších lektorů. Z leva to je Slovinec, US, Ind z UK, Ital, Brit, Švéd, US ARMY, já, Brit, bílej Brit, černej Brit, Španěl, Dán, Švýcar (tohle je pozdní fotka, chybí tu Izraelec, ten už odjel):

Taky tam mají plno plakátů s debilní reklamou:

A absurdní unikovou zónu pro vozíčkáře. Zřejmě se čeká, že si dají kros po schodech:

Mají i kavárnu:

A jídelnu:

A jsou zmagoření z prasečí chřipky:

A nesmí se fotografovat. Sakra:

Asi, abyste si nevyfotili tohohle (asi tajnýho) MS taxikáře. Mimochodem echt Ira, kterýmu není vůbec rozumět:

Taky mě překvapili s novou filozofií kulatých oken:

Tak sem si na závěr dne šel dát kuřecí prsa do blízké restaurace. Ale prý to slovo úplně přesně prsa neznamená, jak mi bylo později vysvětleno:

Mějte se. Pokračování s fotečkami z výletu po městě až příště.