Nedávno u piva probíhala vědecká diskuze na téma Rama. Závěry našeho panelu odborníků bych zde rád prezentoval a rozšířil tak povědomí o skutečné podstatě těchto výrobků.
Nejprve si v obchodě, až budete kupovat Ramu, nebo Floru, všiměte, že oba dva výrobky, zjevně konkureční, vyrábí stejná firma. Vždycky mě baví jak se předhání vzájemě s reklamami :-) Výrobcem je koncern Unilever. A to nám již napovídá něco o složení těchto chemikálií.
V podstatě se jedná o deriváty ropy a uhlí. Koncern Unilever vlastní celosvětově desítky chemiček na výrobu rozličných vymožeností, jako jsou prací prášky, zemědělské postřiky, pneumatiky, umělohmotné lahve, barvy, topné oleje a margaríny. Údajně do všech fabrik přiváží na vstupu pouze uhlíky, buď v tekuté nebo pevné formě. A recyklované petlahve. Buď vlakem, nebo v cisternách.
V případě pracích prášků, které jsou baleny v papírových krabicích, ještě ty krabice.
Slyšel jsem historku o tom, že kdesi v Pákistánu měli továrnu, která produkovala nečokoládovou pochoutku (jako je třeba Zora myslím), do které ovšem přidávali skutečné máslo. Naštěstí zasáhli ochránci krav a všechny zotročené nebožky vypustili na svobodu. Protože je pak už nikdo nedojil, ztrvdla jim vemena, což způsobilo ekologickou katastrovu srovnatelnou s Bhopálem. Od té doby se Unilever na půdě OSN a EU zavázal používat k výrobě pouze čistě přírodní látky vzniklé před milióny let z živočichů a přesliček.
Je tedy jasné, z čeho je Rama a Flora. Například taková ta luxusnější Flora na srdce je z kvalitní, přesličkové ropy, destilované za studena. Prostě žádný šit z mořských měkýšů, co se jenom koaguluje fenolem.
Nejkrásnější na té pochoutce je, že se nezkazí ani když ji necháte čtrnáct dní ležet na slunci. Nedávno jsem dokonce pokusem prokázal, že v místnosti, kde leží na stole otevřená Flora se nevyskytují mouchy (co by tam zřejmě dělaly, nechtějí umřít hladem).
Ovšem nejkouzelnější je svěděctví očitého svědka, jež si nepřál být jmenován, ale jehož identitu redakce zná. Ukazuje, jak vyspělá může být technologie, jakých lidský rozum dokáže dojít výšek.
Z čeho myslíte, že jsou krabičky na Ramu? Z Ramy. Rama totiž údajně za velmi vysokých teplot, řádově několik tisíc stupnů, tuhne a stává se z ní plast, který neztráci svoje vlastnosti ani při pozdějším ochlazení. Technologický postup je potom velmi jednoduchý.
Inženýři vyvinuli speciální maglev formičky ve tvaru krabičky Rama, do které se jednoduše vstříkne tekutý produkt a následně se ze spodu a ze stran ostříkne krátkým proudem plazmy. Vysoká teplota na Ramě vytvoří rovnou krabičku.
Hliníkové víčko vzniká tak, že jsou již předem, do vstupního tekutého produktu, rozpuštěny atomy hliníky. Ty později vytvářejí na hladině Ramy škraloup, podobný tomu, který známe z horkého mléka.
Jakmile magnetické pole přestane působit, krabička s obsahem odpadává na přípravené pásové dopravníky a míří ke spotřebiteli.