Kamarád mi včera vyprávěl o svých zážitcích s ochutnávkou vína za několik set až tisíc v jakési hogofogo restauraci. A vzhledem k tomu, že s tím mám stejný zkušenosti a stejný traumata, tak tu je něco o tom, jak by to mělo vypadat ve slušném podniku:
...
Dokážu si představit, jak to vypadá, zažívám to stejně - ty si vybereš sám víno přičemž o tom víš prd a chyba tě bude stát majlant a začneš se rovnou bát že to budeš muset ochutnávat a budeš za kreténa, že to držíš jak debil a neumíš k tomu čuchnout. A vono se to přesně tak stane, páč číšník dojde s TVOJÍ lahví a otevře ti ji a nechá tě to nejprve ochutnat a ještě se tě jako zeptá, jestli je to ok pane. Jenže každýmu je jasný, že kdybys řekl, že to ok není, tak bys pak dostal do jídla hovno a do polívky chrchel.
Takže nasrat. Takhle to dělají jenom šmejdi. A ještě se baví, jak seš za hlupáka. Proto tuhle hru rovnou odmítám, protože takhle se to ochutnávání nehraje.
Takovýhle "ochutnávání" nemá vůbec žádnej smysl a je to určený jenom k tomu, aby si pingl mohl ustavit jakejsi nadřazenej postoj nad chudáka hosta. Protože von přece dělá v takovým hogofogo podniku a vypracoval se tím, že si umí zapamatovat větší objednávku než tři piva.
Skutečný ochutnávání ve slušným podniku vypadá nějak takto
Objednáte si jídlo u jednoho číšníka bez pití a za chviličku se za vámi zastaví "vinař", kterej se vás zeptá, co by ste si dali, případně vám nabídne, že rád něco doporučí. Vy řeknete buď přesně co chcete podle vinýho lístku, nebo si necháte nabídnout. Vinař buď odběhne do chlaďáku, nebo přijel už rovnou s chladícím vozíčkem, kde má SVOJE OTEVŘENÝ vzorky. Pokud váš výběr zrovna není otevřenej, otevře SI novou lahev.
Pokud máte zájem, nechá vás ochutnat jeden, nebo dva, nebo víc vzorků a vy se rozhodnete, co vám dneska nejvíc vyhovuje. Nabízí vám SVOJE otevřený, ty skutečný drahý vína, samozřejmě na ochutnání jen kapičky. Protože ten podnik není sockárna a vědí, že tu ochutnávací láhev mají stejně stokrát zaplacenou.
Tady jsou hlášky jako "vyhovuje pane", nebo "co takhle něco sladšího", nebo "případně máme ještě..." naprosto na místě. Ochutnáte a vyberete si. Odmítnete cokoliv. Nikdo na vás nečumí v napjatým očekávání jestli se zakuckáte. Protože se s tím počítá a do ničeho vás to nenutí, protože lahev je tak i tak otevřená. "Vinař" se vás taky zeptá, jestli máte v plánu posedět déle, nebo si toho dáte méně. Pokud řeknete, že vám určitě bude stačit jedna lahev a pomažete do hajan, tak vám třeba i doporučí něco sladšího, protože ví, že to líp chutná a při malým množství to nekazí chuť.
Jak si vyberete, odběhne do sklepa nebo chlaďáku a dovalí VAŠI ZAVŘENOU láhev, kterou před vámi otevře, vočuchá špunt, jestli v tom náhodou nezdechla krysa a rozleje vám. A už se samozřejmě neptá, jestli "je to v pořádku pane".
A pak se vo vás celej zbytek večera stará z pohledu pití, doporučuje kam případně pokračovat a v pozdních hodinách vás předává podomkovi k naložení na trakař.
Takhle to chodí s ochutnáváním ve skutečných restauracích. Pokud to probíhá tím prvním způsobem, tak mě to uráží a nemám žádnej důvod proč to "ochutnávání" prostě s kyselým ksichtem neodmítnout.